Fer-de-Lance

Rex Stout

Velký detektiv vstupuje na scénu. Tak by se dala shrnout první z dlouhé série detektivek, které napsal Rex Stout a jejichž hlavní postavou je Nero Wolfe. A nezdá se, že by tento vstup byl provázen začátečnickou trémou. Nero Wolfe se zde objevuje tak, jak ho čtenáři budou znát v dalších 40 letech Stoutovy detektivkářské kariéry. Totéž platí i o Archie Goodwinovi, který je vypravěčem, komentátorem, a často také vykladačem Wolfových duševních pochodů. Fer-de-Lance je zkrátka typická Stoutova detektivka.

Jak ji přiblížit a neochudit čtenáře o zápletku? Mohu snad říci, že vrahem není zahradník. To je ovšem vcelku zřejmé, neboť se zde žádný nevyskytuje. Úvodní část příběhu má typickou strukturu, která se ve Wolfovkách objevuje poměrně často. Ve Wolfově kanceláři se objeví osoba, která si vzhledem ke svému společenskému postavení může sotva dovolit služby nejlepšího soukromého detektiva v New Yorku. Wolfe však práci přijme, i když bez nějakého zvláštního nadšení; od Archie Goodwina ostatně víme, že Wolfe se do detektivní práce pouští velmi neochotně i tehdy, když slibuje bohatý výnos. V A Right to Die přijímá Wolfe případ, aby protislužbou oplatil starý závazek. V Death of a Doxy se Wolfe pustí do práce, aby zprostil obvinění z vraždy jednoho ze svých stálých spolupracovníků, Orrie Cathera. Ve Fer-de-Lance přivádí jiný Wolfův spolupracovník, Fred Durkin, přítelkyni své ženy, která pohřešuje svého bratra. Zanedlouho se ukáže, že bratr byl zavražděn a Wolfe se ujímá případu. Není úplně jasné, proč se do věci pouští; lze pochybovat o tom, že by to bylo kvůli tisícovce dolarů, kterou mu ze svých celoživotních úspor italské přistěhovalkyně nabízí sestra zavražděného. Avšak i pokračování příběhu odpovídá tomu, nač jsme zvyklí. A tak se brzy ukáže, že případ se týká mnohem lépe situovaných vrstev, a objeví se i nabídka velmi tučné odměny. V tomto případě zvláště vítaná, protože i Archie už nějakou dobu dostává jen poloviční plat.

Ačkoli se tedy Fer-de-Lance výrazněji neliší od ostatních Stoutových detektivek, drobné odlišnosti přesto nacházíme, nebo aspoň pociťujeme. Stout zde musel čtenáře poprvé seznámit s postavou Nera Wolfa, a protože Wolfův charakter je vskutku extrémní, je toho vysvětlování poměrně dost. U pozdějších detektivek vstupují čtenáři do kamenného domu na pětatřicáté ulici s vědomím, že má svůj zvláštní řád. I ti, kdo čtou příběhy o Wolfovi poprvé, chápou, že Wolfe je zavedená postava a že její zvláštnosti musejí postupně odkrývat. Čtenáři Fer-de-Lance byli v jiné situaci, protože Stout ani Wolfe ještě nebyli zavedenými detektivkářkými bechmarky. I když Archie Goodwin nám toho o Wolfovi řekne poměrně dost v každém příběhu, v tomto případě je informací ještě víc a jsou předkládány polopatičtěji, než je obvyklé. A tak se tahle detektivka dá číst také jako jakási učebnice Wolfova stylu. Dozvíme se také dost o vztahu Archie Goodwina k jeho šéfovi a například i o tom, kdy a proč chtěl Archie službu u Wolfa opustit. Nejsme ušetřeni ani kulinárních choutek, které Stout dle mého soudu psal se sadistickou myšlenkou na hladové čtenáře, kteří mají doma ve spíži akorát oschlý rohlík.

Autor předmluvy John McAleer poznamenává, že způsob, jakým Rex Stout poslal Nera Wolfa do světa, byl pro něj typický. I ve svých ostatních aktivitách Stout jednal teprve tehdy, když naprosto přesně věděl, co bude dělat. A tak vytvořil postavu, na které po dalších několik desetiletí nemusel nic měnit. Rovněž Archie Goodwin je v prvním wolfovském příběhu takový, jak ho známe z pozdějších knih, a tak i zde můžeme vychutnávat vyprávění a poznámky tohoto zcela newatsonovského průvodce velkého detektiva.

Nicméně rysy Wolfovy postavy ve Fer-de-Lance působí přece jen trochu jinak než v pozdějších dílech. Možná ho postihl vývoj typický pro figury z animovaných filmů. I tam totiž platí, že se u charakterů časem otupují hrany, a to vizuálně i v přeneseném smyslu. Mickey Mouse byl na začátku spíše malý spratek než správný kluk a také neměl natolik roztomilé dětské rysy. U Wolfa se na vizuální stránce ani na jejím verbálním popisu moc změnit nedá; při jeho tělesných tvarech by také zaoblování hran bylo dost obtížné. Ale zdá se, že jeho povaha či způsob jejího vykreslení v pozdějších dílech doznají určitých změn. V klasických příbězích z padesátých a šedesátých let je Wolfe bezpochyby výstřední postavou, avšak veskrze sympatickou, či alespoň hodnou uznání. Ve Fer-de-Lance však místy působí spíše obludně. Takový pocit můžeme mít například tehdy, když na něj padne depresivní ataka (či, jak říká Archie, "relaps"). Hlavně je to však rozuzlení, kdy si Wolfe z role privátního detektiva odskočí do úlohy strůjce osudu.

Detektivka Fer-de-Lance poprvé vyšla v roce 1934. Čtenáře Stoutových děl potěší, čtenáře jiných detektivek určitě neurazí. A pokud se ptáte, co to Fer-de-Lance znamená, přečtěte si ji.

Filip Smolík

Anglický originál Fer-de-Lance vydaného v nakladatelství v Bantam Books, 
New York. 1983. (Poprvé vyšlo v roce 1934.)
Česká verze: ISBN 80-7257-209-1, Stout, Rex, Zmije hraje golf, 
Praha : BB art, 2000 (brož.)